Cesta srdce - 2. Sjednocení Lásky

2. Sjednocení Lásky

1. Všechno je marnost, co není Láska. Láska a Pravda jsou v Jednosti. Myslíš-li, že znáš pravdu, ale neumíš milovat, tvá pravda je prach.[1]

2. Každý jdete jinou cestou, přece Vám však nabízím Jednotu, Cestu nad cestami. Je jen jedna Cesta, která vede nad cestami, neboť všechny cesty nese v sobě. Každá z vašich cest ukrývá Cestu a každé Srdce ukrývá Světlo. Nabízím vám Cestu Světla, Cestu Lásky, v níž poznání člověka je jen slepeckou holí. Vstoupí-li však do Srdce, stane se zrakem. Nepřete se proto o poznání [2], ale ve svém Srdci hledejte sjednocení Lásky. Neboť království Lásky je dům mého Otce a v něm vám připravuji místo.

3. Neptám se tvého rozumu. Nezná nic z toho, co říká. Skutečné je pouze to, kam došly tvé nohy na Cestě Srdce. Přicházím je umývat z toho, co již není.

4. Neboť, kdo se mnou večeří, má život ze mne. Pověz mi kolik máš Lásky. Tak daleko jsi skutečně na své Cestě.

5. Mé jméno je Ježíš. Tak jako já jsem se narodil v chlévě, přišel ke svým, kteří mne nepřijali, tak se rodí Láska v chudobě lidského nitra, v němž přesto žije od věčnosti.

6. Neboť Ježíš je jméno Lásky ve vás. V chudobě lidského nitra se rodí král Světla. Nepoznávají mne ti, pro které přicházím a nepřipraví mi dům, kde bych složil hlavu. Proti vůli Heroda v tobě jsem zrozen skrze pannu. Neboť sobectví temnot i čistota Světla jsou v tobě. A přece panna[3] zvítězí, neboť přivede skutečného krále. Herodes se zdá být mocný, ale není.[4] Touží zahubit dítě, ale dítě ho porazí. Přeje si neslyšet, ale můj hlas je věčný a neumlčitelný, nastal-li jeho čas.[5]

7. Z východu, odkud přichází do země nitra den, přijdou mudrci a pokloní se mi. Je to tvá vnitřní moudrost, kterou sliby Heroda neoklamou. A po smrti falešného krále se Světlo v Kristu vrátí do své země.

Moudrost nepřichází zdaleka, a přece ji nepoznáš jako svou, neboť v nitru vládne tma, když k tobě z východu vchází den, aby se poklonil Světlu, jímž je naplněn.

8. Buďte i vy moudří a klaňte se Světlu v každém Srdci. I když mě nevidíte, i když poznáváte jen chudou zemi, vězte, že v každém nitru svítí má hvězda. Pod ní se rodím v bídě, abych jí daroval bohatství. Ukazuji Cestu.

9. Nitro člověka mne však ukřižuje a já sám se v něm znovuzrodím. Vše, co se děje ve hmotě, je odrazem toho, co je v duchu. Jsem Kristus. Mé jméno na zemi je Ježíš Nazaretský. Jsem člověk, jsem Syn Boha i Bůh Otec.[6]

10. Život Ježíše z Nazaretu je obrazem Cesty, jako Ježíš Kristus je Cesta, Pravda a Život. Je obrazem Cesty Světla v nitru každého z vás, neboť já jsem ve všech Srdcích. Král narozený v bídě a vyučující své slovo, král zrazený a nesoucí kříž. Starý člověk umírá a člověk Bůh vstává na trůn Království. V každém nitru je Ježíš vítěz. Tma a bolest v Srdci dítěte odejde a zazáří Světlo radosti. Vše má svůj čas, který je formou Cesty. Cesta je řeka, plynoucí zpět a čas jsou její břehy. Z líného a těžkého údolí stoupá na vrcholky hor až k prameni. Zrychluje svůj krok, mládne a zpívá, vstupuje do místa Zrození.

11. Můj hlas je ve tvém Srdci. Promlouvá z tvého nitra i skrze učitele. Nerozumíš-li tedy tomu, co ti říká nitro, naslouchej učitelům, které jsem poslal na svět do mé Církve.

Ta však nepatří žádnému lidskému ohraničení, ale já jsem to, kdo spojuje Srdce těch, kteří mne následují. Posílám učitele a mluvím jejich ústy. Nemluví sami ze sebe. Pojďte, ukazuji Cestu. Přijme ji však jen ten, v kom se naplnil čas Cesty. Aby mohlo být přijato její slovo.

12. Naslouchejte učitelům, i když mnozí neporozumí jejich hlasu. Zpěvu ptáků nerozumí ti, kdo nelétají. Ti, kdo svá křídla uvnitř ještě nenalezli. Bez zpěvu a křídel je však pusté nebe a země mrtvá. Zpěvu nemusíš rozumět, raduj se z naslouchání. Ani učitel nezměří hloubku svých slov, mluví-li jen co slyší. Vždyť slyšet neznamená rozumět. Jen co je zažito, je Pravda. Život se svým dnem i nocí je Pravda.

Vidíš-li život nejen očima, ale Srdcem, slyšíš mé slovo. Čti knihu svého Srdce. Žij ji, neboť ona jediná je knihou Pravdy. Budeš-li ji číst, najdeš Pravdu ve všech knihách. Poznáš-li hlas učitele ve svém Srdci, nepotřebuješ knihy ani učitele, ale oni přesto budou tvou radostí. Kdo najde strom Pravdy uvnitř sebe, raduje se z jeho květů i kolem sebe. Knihy a učitelé jsou květy velkého stromu. Uslyšíš-li zpěv Pravdy v nitru, budeš se radovat z učitelů, kteří zpívají.

13. Nalévám vodu žíznícím. Mluvte i vy k těm, kteří se ptají, ale nenoste vodu tam, kde ji vylévají. Kdo vylévá vodu, nežízní.

Jste bratři a každý z vás je jinde na své Cestě. Někdo je na počátku, jiný je na konci. Vy však neposuzujte, kolik Cesty komu zbývá, neboť nevidíte ani vlastní Cestu a Otec vás nerozlišuje.

14. Nejsem soudce svých dětí. Jsem připraven jít za ně na smrt.

15. Kéž byste i vy byli plni Lásky ke svým bratrům, a když nepřijmou vaši pravdu, uměli netrápit je a mlčet. Pamatujte, vaše pravda není více než sen, dokud se nevzbudí. Já, který jsem Pravda, vám dávám vodu, když žízníte a pokrm, když hladovíte, ne když jste sytí.

16. Otec netvoří, co by bylo zbytečné, protože sám je Smyslem a Životem. Já jsem jedno se svým Otcem a vše, co jsem stvořil, stvořil jsem pro Život a ne pro smrt. Vy jste Život z mého Života. To vám slibuji. Jsem Ježíš Kristus v duchu. Jsem Váš pastýř a přicházím umývat nohy, sloužit a umírat, abyste žili. Služte svým bratrům a budete se mnou dědit. Služte a budete se mnou na trůnu. Ne však ten, který slouží kvůli trůnu je ho hoden, ale ten, který slouží a nic nežádá zpět.[7]