Přemítání o cestě k Bohu a lidem

Příběh jednoho volejbalisty

27. 6. 2016 16:08

Modlitba a její vyslyšení

Abychom dokázali přijmout všechno to, co nám sesílá Bůh, potřebujeme někdy až hrdinskou víru. Příkladem postoje opravdové víry v přetěžkém utrpení je Kirk Kilgour. Jako severoamerický volejbalový mistr si při obyčejném tréninku způsobil zranění páteře, po kterém se stal zcela nepohyblivým. Jediné, čím může pohybovat, je hlava. Vypracoval si pomocí počítače metodu, jak psát jen pomocí hlavy a úst. Stal se televizním komentátorem svého bývalého sportu, natočil dva filmy, píše scenáře, písně a autentické meditace a modlitby.

Prosil jsem Boha, aby mi dal sílu k uskutečnění velkolepých projektů, a on mě udělal slabým, abych zůstal pokorný. Prosil jsem Boha, aby mi dal zdraví pro velkou činnost, a On mi poslal bolest, abych jej lépe pochopil. Prosil jsem jej o bohatství, aby mi nic nescházelo, a On mě nechal žít v chudobě, abych nebyl sobec. Prosil jsem jej o moc, aby mě lidé potřebovali, a On mě pokořil a já potřebuji druhé. Žádal jsem od Boha všechno, abych měl radost ze života a On mi dal život, abych mohl být se vším spokojen. Pane, nedostal jsem nic z toho, oč jsem prosil, ale dal jsi mi všechno, co jsem potřeboval, a to i proti mé vůli. Vyslyšel jsi mé prosby, které jsem Ti nepřednesl. Buď pochválen, můj Pane: mezi tolika lidmi nikdo nemá nic většího než to, co mám já. 

(Světlo 35/1996, str. 7; 36/1996, str. 6)

Kirk Kilgour (28. 12. 1947 - 10. 7. 2002)

Zobrazeno 886×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio