Robert Frost: Nezvolená cesta

Dnes jsem opět vzal do ruky knížku Johna Powella: Láska bez podmínek (Portál 1998) a oslovila mě báseň Roberta Frosta.

Nezvolená cesta

 

V hlubokém lese rozcestí,

jak rád bych se vydal po obou.

Stál jsem tam dlouho bezradný

a jednu z cest si prohlížel

píď za pídí, sáh za sáhem –

 

a pak se vydal druhou z nich,

kde hezčí tráva zdála se

a povrch trochu pevnější.

Za chvíli zase přišlo mi,

že cesty se nijak neliší:

 

Vždyť listí bylo na obou

a čerstvé stopy na žádné.

Tak zvolil jsem tu první zas!

Co ale když mě zavede?

Mám se teď vrátit, nebo ne?

 

Musím to říct s lítostí:

stárne se tu i stárne tam –

Tak šel jsem zas na rozcestí,

znovu si cesty prohlížel –

a zvolil tu víc zarostlou.

 

 

 Teď už si jen přát mít vždy odvahu zvolit vždy tu méně prošlapanou a více zarostlou cestu!